Zbožové pojištění je při přepravě často opomíjeno. Řada vlastníků zboží (zejména menší firmy) tomu nevěnuje pozornost, čas a peníze a spoléhá (mylně) na plné krytí z titulu přepravní smlouvy s dopravcem nebo zasílatelem. To nepředstavuje problém do chvíle, než dojde ke škodě nebo ztrátě zboží. S ohledem na charakter zboží, míru a příčinu jeho poškození pak z pojištění dopravce může dojít k plnému, částečnému nebo také žádnému plnění. Pojištění zboží a pojištění odpovědnosti dopravce – základní rozdíl je ten, že první z nich je na straně vlastníka zboží, druhé jmenované stojí na straně (kryje rizika) dopravce nebo zasílatele. Zároveň platí, že pojištění z titulu dopravní smlouvy je implicitní – tudíž, že k jeho „sjednání“ dochází uzavřením dopravní smlouvy. Zbožové pojištění je čistě dobrovolné (pokud není nutnost jeho sjednání upravena v např. kupní smlouvě).
Pojištění dopravce je upraveno v příslušných mezinárodních smlouvách (CMR – článek 17.4, SMGS – paragraf 23, Hamburská pravidla – článek 5 a 6 ad.) a zároveň určuje limity plnění – 8,33 SDR za 1kg hrubé váhy zásilky u silniční dopravy, 16,67 SDR za kg u letecké dopravy, 2 SDR za kg u námořní dopravy, 17 SDR za kg u železniční dopravy. Z toho jasně plyne, že komerční hodnota zboží zde nehraje roli. V závislosti na tom, co posíláte se v případě ztráty, odcizení, neúplné dodávky můžete dočkat plného plnění nebo také jen plnění ve výši několika procent komerční (prodejní resp. fakturované hodnoty; na krytí budoucího zisku zde zapomeňme) hodnoty vašeho zboží. Dalším problémem s pojištěním dopravce je ten, že se nevztahuje na případy zaviněné třetí stranou, živelné katastrofy nebo tzv. kosmetické vady (které ale mohou způsobit nemožnost dodání finálnímu zákazníkovi). Pokud se například stane nehoda, při které se zboží poškodí, ale řidič kamionu není viníkem nehody, pak se vlastník zboží nedočká z titulu pojištění odpovědnosti dopravce žádného plnění. Další problematická oblast kolem pojištění dopravce – dopravce je odpovědný za například odcizení zboží, ale má jej vyloučeno z pojištění uzavřeného se svým pojistitelem. Ten následně nevyplatí náhradu škody a vlastníkovi zboží zbyde jen soudní cesta vymáhání škody na dopravci. Tato omezení a rizika musí vlastník zboží brát v potaz, pokud se rozhodne své zboží nepřipojišťovat.
Zbožové pojištění je, jak již bylo uvedeno výše, dobrovolné (s výjimkou explicitního ujednání v kupní smlouvě resp. použití parity CIP nebo CIF) a odesílatel resp. Vlastník zboží jej může u pojišťovny sjednat sám nebo k tomuto zmocnit zasílatele. Zatímco u pojištění dopravce je krytí značně omezeno, tak u zbožového pojištění je limitem sjednaná pojistná částka – obvykle fakturovaná hodnota, dopravné a očekávaný zisk. Rozsah pojištěných rizik je obvykle vymezen tzv. Institute Cargo Clauses – kategorie A, B nebo C. A znamená všechna rizik s výjimkou výslovně vyloučených, B pojištění rizik vyjmenovaných a C jen rizik tzv. nejzávažnějších. Zároveň je dobré zmínit, že ne veškeré zboží lze pojistit na Institute Cargo Clauses A a zároveň, že kategorie C může mít značně omezené použití. I u zbožového pojištění má odesílatel resp. vlastník zboží povinnosti typu řádného zabalení zboží pro daný druh přepravy, které pokud nedodrží mohou být důvodem k neplnění nebo jen částečnému plnění ze strany pojišťovny.
Předchozí řádky snad jasně vysvětlují rozdíly mezi pojištěním zboží a pojištěním odpovědnosti dopravce – každé z nich kryje rizika někoho jiného. Vždy je nutné zhodnotit – co, jak a kam posílám, jakou to má hodnotu, jaká jsou přímá i nepřímá rizika a podle toho sjednat (nebo nesjednat) zbožové pojištění.
Ještě jeden čerstvý příklad z praxe – firma odesílala zboží z Číny do Evropy, vše řádně zabaleno, při přepravě nedošlo k žádné nehodě, ale krabice dorazily povrchově poškozené – potisky na nich nebyly čitelné a nebylo možné je doručit do prodejen. Byla nutná doprava nových krabic z Číny a přebalení. Zároveň zboží nebylo pojištěné a dopravce plnění odmítl, neboť se jedná o tzv. kosmetické poškození. Náklady zůstaly na straně odesílatele.